Výživa, psychologie a mateřství

Zdá se, jako by psychologie (nebo psychologové?) měla co říct téměř ke všemu, co se v životě děje. Pokusím se tedy vysvětlit, proč se má psycholog vyjadřovat k výživě – tedy kromě toho, že jako laik také musí něco konzumovat.


Na první pohled by se mohlo zdát, že výživa nemá s psychologií nic společného. Nicméně zdravá výživa jako součást zdravého životního stylu je pro člověka podobně důležitá jako například sexualita.

Z psychologického úhlu pohledu se na výživu můžeme dívat ze tří hledisek:
Myšlení – každý člověk si o výživě něco myslí, věnuje jí pozornost, vnímá různé alternativní styly výživy.
Pocity – také k výživě něco cítí, třeba má někdy vztek, že si nemůže dát nějakou dobrůtku, protože drží dietu, nebo má velkou radost, když zažije nějaký významný kulinářský či gurmánský zážitek.
Postoj – člověk k výživě zaujímá i určitý postoj a nějak se v rámci potravního pudu chová.

Pubescentní experimenty s výživou
Pravděpodobně každý z nás se v určitém období svého života zabýval výživou více než jindy. Možná jsme začali v pubertě v rámci vzdoru vůči tradičnímu stravování svých rodičů nebo při nástupu všemožných diet různými vegetariánskými či jinými experimenty. Je také mnoho lidí, kteří z různých důvodů (nemoc, stres) jíst nemohou, a rádi by. I pro ně je ale výživa důležitá a různé reklamy na dietní preparáty je mohou přivádět k „šílenství“.

Zahrádka versus supermarket
A jestliže jsme se výživou nezabývali v pubertě a časné dospělosti, pravděpodobně s příchodem prvního potomka se tak stalo či stane. Chceme pro své dítě to nejlepší, a tak samozřejmě dbáme na to, aby i jeho výživa byla co nejzdravější. Naše maminky to řešily zeleninou ze zahrádky vlastní či zahrádky babiček. S příchodem rychlejší doby a možnosti vše dostat v obchodě se na určitou dobu ve výživě prosadil trend „prefabrikovaných“ potravin. Naštěstí mnoho matek si dnes uvědomuje, že různé konzervanty a stabilizátory nejsou pro jejich ratolesti to nejvhodnější a že doma uvařený oběd z čerstvých potravin nic nenahradí.

Pozor na extrémy
Jakou roli v tom hraje psychologie? Podobně jako v utváření si názorů na jiná životně důležitá témata i zde je důležité, aby postoj k výživě byl zralý a integrovaný do celé osobnosti. Tak jako jsou extrémní názory a postoje „škodlivé“ v jakémkoli jiném oboru, výživa není výjimkou. Proto je důležité zkoumat motivaci – a to je předmětem psychologie – utváření postoje k přehnaně zdravé výživě či k naprostému nezájmu o ni.

Nebuďte příliš bio
Můžeme vzít tyto dva extrémy podrobněji a trochu je přiblížit na příkladech. Je jistě správné, že se matka snaží svému potomkovi dopřát kvalitní a zdravou výživu. Nicméně jestliže například vaří pouze vegetariánsky a z čistě ekologických potravin (tedy nejen těch „bio“ – to znamená, že musí být i z velmi blízkého území domova matky), může se stát, že veškerý čas tráví vymýšlením receptů, sháněním vhodných surovin a přípravami kvalitních pokrmů. Ale to už se dostáváme pomalu do historie, kdy člověk pouze pracoval, aby přežil.

Umění vychovávat
Moderní doba umožňuje svými sice civilizačními, nicméně ne vždy špatnými vymoženostmi přece jen něco víc. A nejen vůči nám samým, ale především vůči našim dětem. Ty lze dnes rozvíjet v daleko širším záběru než jim pouze umožnit zdravě se stravovat.
Z psychologického hlediska může mít takovéto chování mnoho vysvětlení – například překonání úzkosti z mateřství či dospělosti jako takové má jednoznačný směr: veškerá energie je napřímená na přípravu jídel a není příliš času se zabývat čímkoli jiným. Také může jít o snahu být perfektní matkou. Ale snaha být perfektní pouze v jednom směru neumožní již rozvíjet ty další.

Není éčko jako éčko
Podobně si můžeme udělat i představu o skutečné motivaci maminky úzkostně dbající na to, aby její ratolest nepozřela žádné z nezdravých „éček“. Nastudováním toho, co se přidává do různých pokrmů, zjistíme, že není „éčko“ jako „éčko“. Po strávení několika prvních hodin v supermarketu studováním etiket také zjistíme, že spousta potravin se dá rozdělit na ty s aditivy a bez nich a že je možné je koupit normálně a nemusíme se pouze omezovat na ten maličký regálek s biopotravinami. Po několika nákupech, kdy studujeme všechny ty drobné nápisy, si pravděpodobně nalezneme sortiment, který pak už jen běžně doplňujeme, takže nakupování se vrátí do běžných (rychlých) kolejí.

Zakázaný párek chutná nejlíp
Jestliže ale přijdeme na návštěvu a úzkostně projdeme etikety všeho, co nám hostitel nabízí, aby naše děťátko nepozřelo něco nezdravého, zdá se, že motivace nebude již pouze ve snaze zajistit potomkovi zdravý růst. Také se nám může snadno stát, že potomek pak na návštěvách zbaští s nadšením úplně všechno, co mu přijde do ruky, zejména proto, že to doma nemá, a tedy to vůbec nezná. Navíc i takový párek může být bez glutamanu, se spoustou procent masa a může vašemu potomkovi udělat neskutečnou radost. Což jistě vyváží tu trochu nezdravé soli, která se dostala do jeho těla. A vám na oplátku nepřipraví krušné chvilky, kdy budete přihlížet tomu, jak dítě pláče nadšením, když dostane bílou housku a párek s hořčicí od kamarádky.

Maminko, proč nevaříte?
Druhým extrémem jsou maminky, které se výživou vůbec nezabývají. Vaření považují za ztrátu času a nakupují vše předpřipravené či se stravují v různých zařízeních. Možná si mnoho z vás řekne „Proč ne...?“ Ano, dnešní doba jim to dobře umožňuje; je to jejich volba, nemusí na tom být nic špatného. I z prefabrikovaných jídel se dají vybrat ta relativně zdravá. Nicméně jako psycholog se pravděpodobně nad tímto extrémním chováním pozastavím a popřemýšlím o skutečných (ne pouze deklarovaných) motivacích matky.

Je odmítání zabývat se výživou svých dětí opravdu pouze odmítání vařit, či souvisí i s celkovým postojem k výchově a vlastním dětem? Záleží vždy na konkrétním člověku, jak si upřímně dokáže na tuto otázku odpovědět. Podobně jako maminka výživářka se i matka, která se o výživu nezajímá, může setkat s nepříjemnou reakcí svého potomka na návštěvě u kamarádky, kde při přípravě večeře může třeba oškrábat mrkev.

Proto pozor na extrémy. Výživu, podobně jako sex, nemůžeme vyloučit ze života a musíme k ní zaujmout racionální a dospělý postoj. Takový, který bude odpovídat naší povaze a návykům a bude zapadat do našeho životního stylu. Pak je menší pravděpodobnost, že se v pubertě stane pro dítě výživa problémem. I když na sto procent se to bohužel zaručit nedá.
 

Zdroj: www.sexualne.cz