Vliv
her na dětskou psychiku
Hračky odjakživa patřily k životu dětí, jejich vzhled často odrážel dobovou
kulturu. Procházely také změnami materiálů. Přesto však poslání hraček zůstává
stále stejné – přinášet dětem radost do života a poskytovat jim možnost rozvoje
a učení se formou hry.
Malé děti jsou již v šesti měsících svého života schopny uchopovat hračky každou
rukou zvlášť. Mohou si také vzít do každé ruky jinou hračku a držet je tak
současně. Pomocí velmi jednoduchých hraček tak stimulují své smysly a rozvíjí
své motorické schopnosti. S přibývajícím věkem dětí rostou i nároky na hry a
hračky.
Jaký smysl má hra v životě člověka?
Mnozí lidé si myslí, že hry jsou pouze prostředkem na ukrácení dlouhé chvíle.
Ale na hry se můžeme podívat i z jiného úhlu pohledu. Mláďata všech savců si
hrají. Hrají si, protože trénují na situace, které je očekávají v jejich
dospělém životě. Když koťata honí klubíčka, zkoušejí si, jak budou v dospělosti
chytat myši. Vlčí mláďata, která se vzájemně střídavě pronásledují, nacvičují
lov kořisti. Zkuste zvířecím mláďatům zabránit ve hře a v budoucím životě
selžou. Prostě ho nezvládnou. Nepostačí ani když je místo hraní necháte
sledovat, jak dospělí vlci pronásledují kořist nebo bojují o jídlo. Samozřejmě
nějaké informace o tom, jak zvládnout náročné situace v budoucnu dostanou, ale
nebudou dostačující. Valná většina dovedností plyne z toho, že si je sami
nacvičí, a to právě prostřednictví hry.
Analogicky má smysl hra i v životě člověka. Od her, které trénují motorické
dovednosti, představivost, paměť, pozornost a tvořivost přes hry, které jsou
zaměřené na rozvíjení komunikace, schopnost empatie, prezentace vlastního
názoru, naslouchání názoru druhého až po hry, ve kterých si zkoušíme své
sociální či pracovní role.
Her je obrovská škála, mají rozličné formy a různé způsoby uplatnění a je na
každém z nás, aby se rozhodl, jakou stránku své osobnosti chce rozvíjet. Podle
toho si potom může zvolit vhodnou hru. Obecně však platí pravidlo, že hry, které
nás baví, musí být svým způsobem výzvou. Nesmí být moc jednoduché - ty potom
vnímáme jako rutinu, ale ani moc náročné - ty nás zase odradí. Jejich náročnost
musí být vyvážená, teprve pak mohou být zábavné. To je také základní a
nejdůležitější prvek her, díky kterému vzniká jedinečná kombinace. Věnujeme se
aktivitě, tomu co nás baví, a zároveň se rozvíjíme v tom, v čem potřebujeme.
Hrají si děti nebo i dospělí?
Pokud nesouhlasíte s tvrzením, že hry jsou vhodným učebním nástrojem, zamyslete
se nad nejdražším a nejzávažnějším průmyslem na světě, kde jednoduchá chybička
může stát miliardy dolarů a miliony životů. Hádáte správně, jedná se o
vojenství. V tomto odvětví se vyskytují ty nejvyvinutější a nejdražší hry, které
existují. Hry zde neslouží jako prostředek ukrácení času. Jde zde především o
výsledek. Důsledky hry jsou v tomto případě nesmírně důležité. Na správném
tréninku vojáků záleží víc než na čemkoli jiném. Například průměrný pilot
předtím než jde do akce, stráví 600 hodin na trenažéru simulujícím létání.
Existují také hry pro stratégy a vojáky, kteří si potřebují vyprecizovat své
schopnosti dříve, než se pustí do skutečné situace. I k tomu slouží hry. Úroveň
jejich profesionality má totiž naprosto rozhodující vliv na výsledek.
Jsou však i jiné možnosti her pro dospělé. Spíše než na jejich nedostatek si
však můžeme v naší společnosti stěžovat na celkem rozšířené předsudky a to, že
hry jsou pro děti a pro dospělé se nehodí. Ale proč? Když se podíváme na
podstatu hry - zábavnou formou rozvíjet rozličné schopnosti a dovednosti - proč
by tento způsob nemohli dospělí využívat stejně plnohodnotně jako děti? I
dospělí potřebují zlepšovat svou paměť, pozornost, tvořivost, schopnost
komunikovat, vnímat a poznávat druhé. Je pouze na nich, zda se například jazyk
rozhodnou naučit drilem, nebo k tomu použijí vytvořené zábavné počítačové
programy s podobně.
Jaký typ hry nejlépe rozvíjí kreativitu dětí, eventuelně dospělých?
Hovoříme-li o kreativitě, myslíme tím schopnost nalézat nová řešení, postupy,
nové hodnoty. Pokud chceme tuto definici naplnit, musí se jednat o hry, které
nás nutí používat představivost, jsou interaktivní a něco od nás vyžadují.
Kreativní činnost probíhá pokud něco vyrábíme, vytváříme, dotváříme, modelujeme,
stavíme, ale i zažehlujeme, formujeme, našíváme. Kreativita se rozvíjí prakticky
u jakékoli činnosti, která zahrnuje prvek objevování a vytváření něčeho nového.
Při navlékání korálků ve stejném pořadí, jako má vyfocená holčička na obrázku,
se jedná o nápodobu (což také může mít v určitém věku svůj význam). O kreativitu
se jedná teprve tehdy, vymyslíme-li svůj postup jak korálky navlékat,
vytvoříme-li svůj originální vzor.
Například stavebnice, které sestavujeme přesně podle návodu, kreativitu příliš
nestimulují. Ale pokud se z volných kostek rozhodneme sami podle sebe postavit
loď, dům či raketu, pak kreativitu (včetně mnoha dalších schopnosti) trénujeme.
Poznávací a kreativní myšlení u dětí podporují např. kostičkové stavebnice - to
je také jeden z důvodů, proč je rodiče svým dětem kupují. Ty samozřejmě neslouží
pouze k rozvoji kreativity, ale přinášejí rovněž inspiraci, kterou pak děti
využijí v dospělosti (pokud se rozhodnou pro profesní dráhu stavebního inženýra,
architekta, krajinotvůrce, zahradníka, truhláře atd.)
Co naopak brání rozvoji kreativity?
Rozvoji kreativity obecně brání hračky, které neumožňují nic nového objevit,
vyzkoušet, vytvořit. Jedná se o hračky, které nic nového neučí, všechno dělají
samy, nebo pokud jsou jako napodobenina reality příliš dokonalé. Například
panenka, která je k nerozeznání od skutečného miminka včetně napodobování
fyziologických potřeb člověka, nenutí dítě k představivosti a tím vlastně
omezuje rozvoj fantazie. Z tohoto hlediska to měli nejvýhodnější naši předkové,
kterým za sebe naskládaná polínka představovala vláček a na vařečku navlečený
hadřík panenku. Těm v rozvoji fantazie a kreativity nic nebránilo.
V omezování tvořivosti se také velice uplatňují tzv. genderové stereotypy – v
podstatě kulturně a společensky podmíněné představy, co je „holčičí“ a co je „klučičí“.
Z těchto společensky, nikoli však biologicky zakořeněných představ vyplývá, že
holčičky si mají hrát s panenkami, s malými vysavači a kyblíky se smetáčky, aby
se jako „správná děvčátka“ připravila na roli „správných maminek“. Tvůrci hraček
(a nejen ti) připravují dívky na role matek a hospodyň, ale opomíjejí přitom, že
ženy dnes chodí do zaměstnání a zastávají funkce specialistek, na které je „tyto
hračky“ nepřipravují. Při hře s panenkou se totiž o mnoho méně rozvíjí vlohy, na
které později nasedají, lidově řečeno, matematické schopnosti.
V tomto ohledu jsou chlapci ve výhodě, protože jim mají rodiče daleko větší
tendenci kupovat hračky, které tyto matematické nebo technické schopnosti
rozvíjejí, například různé skládačky a stavebnice. Výhoda je to však pouze
dílčí, protože na druhou stranu jsou jim zase odpírány hračky, které by je
připravovaly na otcovství. Obecně je pozitivněji vnímaná holčička, která si
hraje s autíčky, než chlapec, který přebaluje panenky.
Můžete namítnout, že děti mají tyto hračky, protože je samy chtějí. Výzkumy
ukazují, že děti inklinují k typickým hračkám pro své pohlaví asi od jednoho
roku života. Nicméně se zdá, že jejich preference jsou ovlivňovány daleko dříve.
Například když dospělí měli možnost hrát si s tříměsíčním dítětem, jehož pohlaví
neznali a mysleli si, že se jedná o holčičku, hráli si s ním s panenkou.
Domnívali-li se však, že jde o chlapečka, volili fotbalový míč nebo plastový
kroužek. Rodiče svým dětem „holčičí“ a „klučičí“ hračky od narození dávají a
ještě své děti následně za výběr „správných“ hraček chválí.
Svobodu ve volbě hraček nepodporují ani katalogy, které růžovou barvou
podbarvují stránky s hračkami určenými pro dívky a modrou stránky pro chlapce.
Už samotný fakt, že dívčí a chlapecké hračky mají své vlastní stránky v
katalogu, vlastní výlohy a regály v hračkářstvích, hraje významnou úlohu. A tak
mladá dáma, která je z televizních reklam neomylně vycvičená, že pro ni je
určena růžová sekce s poníky, hřebínky a sponkami, bude mít daleko složitější
cestu dostat se např. ke stavebnici než mladý pán, pro něhož je v reklamách
primárně určena. Kdo z těchto dvou má snazší podmínky k rozvoji kreativity asi
není těžké uhodnout.
Rozdělování hraček podle těchto společenských norem se nejvíce projevuje v
omezování rozvoje potenciálu dětí. Dětský věk slouží k tomu, aby si každé dítě
našlo svou oblast, ve které může uplatnit své vlohy a talent. Pak se k ní v
dospělosti může vrátit a postavit na ní svou profesi. Pokud mu je ale v dětství
toto objevování kvůli předsudkům znemožněno, může mít celoživotně značné
problémy se seberealizací.
Dovolme holčičkám hrát si s auty a se stavebnicemi a chlapcům navlékat korálky
nebo přebalovat panenky. Nikdy nevíme, jaké dovednosti se při hře rozvinou a zda
je nevyužijí třeba i v budoucnosti.
Co znamenají pro rozvoj kreativity a fantazie stavebnice?
Je samozřejmě velice důležité, jakým způsobem je stavebnice vytvořena. Fantazii
příliš nepodporuje stavebnice obsahující pouze jeden, v návodu popsaný, postup
sestavení. Ta stimuluje různé jiné dovednosti jako schopnost nalézt tu správnou
kostičku, umístit ji potřebným způsobem tam, kam podle návodu patří. V
neposlední řadě má vliv na samotnou zručnost dítěte, kterou si při sestavování
drobných dílů cvičí.
Pro kreativitu a fantazii jsou vhodné spíše stavebnice, které nabízejí variantu
různých sestavení. Dítě si z ní může sestavit stáj pro koně, ale třeba i
cukrárnu nebo nemocnici. V těchto univerzálnějších stavebnicích sice asi
nenajdeme například speciální háčky na zavěšení sedla, ale právě tím je dítě
nuceno, aby si v této situaci poradilo, aby muselo vymyslet náhradní řešení,
nový postup. Tím je právě kreativita stimulována. Zároveň, pokud dítě složí tři
kostičky vedle sebe a vidí v nich dostihovou překážku, rozvíjí si právě svou
fantazii.
Syntézou pro rozvoj jak zručnosti, tak myšlení, kreativity a fantazie jsou
například stavebnice typu Merkur nebo ROTO. Pro některé děti může být praktické,
pokud jsou vybavené barevným návodem, který poskytne ukázku, co je možné
sestavit a může si to svým způsobem osahat. Dál si pak ale dítě musí vymyslet,
co sestaví, přijít na to jakým způsobem, musí si umět poradit při konstrukčně
náročnějších úkolech a ještě využívá svou fantazii jak během procesu tvorby, tak
při prohlížení a představování výsledku třeba rodičům.
Stavebnice ROTO
Stavebnice ROTO společnosti EFKO byla uvedena na český trh na začátku října
2006. Její podoba není konečná, postupně je obohacována o další komponenty na
základě požadavků a potřeb dětí. Výrobci sledují zpětnou vazbu, splňují tak
kritéria kladená na atraktivitu stavebnice dnešní doby. Mottem stavebnice je
„PROSTOR K FANTAZII“. Výrobce upřednostňuje ambice neklást meze fantazii a
nevlastnit „pouze“ stavebnici, ale něco víc. Přizpůsobit hru vlastním požadavkům
a náladám. Zatímco „stálé“ je pro dítě synonymum nudy, změna láká. Účelem je mít
co nejuniverzálnější díly a možnost složit co nejvíce věcí. Pro rodiče to
znamená, že dítě „roste se stavebnicí“. Maximálně se tak rozvíjí kreativita a
prostorová fantazie dítěte. Lze dokupovat další varianty stavebnice s novými
komponenty.
Stavebnice ROTO je primárně určena dětem ve věku 4 – 12 let. Zatímco menším
dětem (3 – 5 let) umožňuje ROTO skládat rychlé a jednoduché tvary díky základním
kompaktním kusům, starší děti ocení flexibilitu jednotlivých dílků. Ty lze
libovolně kombinovat a přidávat až do promyšlených sestav. ROTO rozvíjí
motoriku, kreativitu i prostorovou fantazii dětí.
Set stavebnice se skládá ze základních kompaktních kusů a menších variabilních
částí. Tyto komponenty umožňují dítěti dotvářet výrobek na základě vlastních
požadavků. Pouze fantazie dítěte omezuje výsledný tvar. Dítě tak neskládá jen
výrobek, ale hračku, kterou si dále „vylepšuje“, dotváří a přizpůsobuje stále
novým a novým požadavkům. Originální 3D konstrukce umožňuje expanzi skládanek do
prostoru, připojování a natáčení různých částí stavebnice. Odtud také název
stavebnice – ROTO. Dílky jsou maximálně kompaktní, aby si dítě mohlo s vyrobenou
hračkou bez obav hrát a neohrozilo její rozpadnutí – poničení.
Začátkem druhého čtvrtletí roku 2008 vstoupila stavebnice ROTO na trh s moderní
grafikou, která se zaměřuje na srozumitelnou prezentaci jednotlivých dílků i
sestavených hraček. Image fotografie dětí na přebalu jsou zakomponovány do
jednotlivých barevných pozadí tak, aby zaujaly danou cílovou skupinu: ROTO
Universal – bordó, ROTO Truck – modrá a ROTO Farm – zelená. Nová podoba obalu
tak podtrhuje celkovou snahu společnosti o neustálé inovace a přizpůsobení se
nárokům zákazníků a malých uživatelů. Verze ROTO Truck je v dostání ve verzích s
90, 120, 238 a 345 dílky. ROTO Farm v provedení s 60, 110, 163 a 270 dílky. ROTO
Universal obsahuje 1737 dílků.
Věděli jste, že?
- První dochované artefakty hraček z našeho území známe z mladší doby kamenné,
ze které pochází chrastítka z pálené hlíny
- První specializované dílny na výrobu hraček vznikly v Holandsku a Německu v
17. století
- Nejúspěšnější hračkou 20. století se stal medvídek. První medvídek vznikl 23.
října 1902 v továrně na plyšové hračky v městečku Giengen
- V 19. století se vyráběly lidové hračky z pálené hlíny, dřeva a papíru.
Originály z toho období se zachovaly ve velmi malém množství a dnes se vyskytují
vesměs pouze v muzeích
- K vůbec nejdražším hračkám patří hračky mechanické, zvláště pak ty vyrobené ve
Francii slavnými pařížskými firmami, jako Lambert, Decamps nebo Bontems
Zdroj: Odborný zpravodaj společnosti EFKO
