Velikonoční symboly a jejich
význam
Lidová symbolika má své výrazové prostředky.
Mezi symboly ŽIVOTA, SVĚTLA, ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ patřily:
zelený strom, zelená ratolest, červené jablko, plné vejce, svíce, kynuté
pečivo, červená barva, pestré tkaniny.
SYMBOLY HOJNOSTI, PLODNOSTI, BOHATSTVÍ:
hrách, čočka, sušené ovoce, sušené houby, obilí, makovice, ořechy.
Symboly OCHRANY LIDÍ, DOBYTKA, STAVENÍ, POLÍ:
chléb, česnek, cibule, sůl, med, černý kmín, trny, trnitý prut, čaromocné
byliny, svěcené ratolesti, svěcené pokrmy, červená barva.
Symboly SMTRI, ZMARU, POHANY:
vymlácená sláma, prázdné skořápky, vejce prázdná, bílá, ulity hlemýžďů,
přelomená svíce, bílá barva.
Pomlázka
Krajové výrazy pro tuto neodmyslitelnou součást velikonočního veselí jsou také
mrskačka (Zlínsko), mrskut (Haná, Valašsko), ligrus (Slezsko), šmekrust (severní
Morava) a také tatar, žíla, binovačka, houdovačka, dynovačka, korbáč, kančák,
konak, čugar, šibák, rocák, šlahačka.
Původ názvu:
Slovo „pomlázka“, dříve používáno „pomládka“, vychází z původního názvu „omládka“.
Tento termín se ještě v dnešní době používá na Kyjovsku pro odnože rozmarýnu,
které jsou určeny k rozmnožování rostliny.
Výroba pomlázky:
Nejlépe se hodí vrbové proutky, protože jsou pružné a dostatečné dlouhé.
Vypravit se na ně musíte podle toho, na jaké datum Velikonoce připadnou. Jsou-li
v březnu, stačí je natrhat týden předem. Když jsou až v dubnu, tak je třeba
proutí natrhat dva až tři týdny předem. Když jsou až v dubnu, tak je třeba
proutí natrhat dva až tři týdny předem, aby nebylo příliš narašeno.
Potom se proutí roztřídí podlé délky a tloušťky. Ty nejdelší se nechávají na
omotání rukojeti. Musí se připravit – „rozštípnout“ (prut se sevře mezi kolena,
uprostřed se nařízne, roztrhne a pomalu, aby se nezničil, roztahuje).
Nejjednodušší pomlázka, kterou zvládnou i děti, je ze tří proutků. Složitější
jsou pak ze čtyř a více proutků.
Největší zájem bývá o čtyřhrannou pomlázku z osmi proutků. Proutky svážeme v
místě rukojeti na dvou místech režnou nití. Pak rozštípneme proutek a omotá se
rukojeť. Plete se tak, že se proutky rozdělí na čtyři pravé a čtyři levé
prameny. Horní prut z pravé strany se proplete středem levého pramene a vrátí se
jako spodní na pravou stranu. Horní z levé strany se proplete středem pravého
pramene a vrací se zpět jako spodní na levou stranu. Takto střídavě se plete až
do konce. Při pletení se musí proutí palcem ohýbat a vždy přimáčknout.
Praktikování zvyku
Chlapci, muži šlehali děvčata a ženy svazkem živých, někdy narašených prutů
anebo svazkem speciálně spletených prutů (pomlázka). Tyto pruty měly
životadárnou, omlazující a uzdravující sílu, který přecházela šleháním na
člověka i dobytek. Proto si možnosti být vyšlehána každý dívka považovala a za
„omlazení, svěžest, zdraví a krásu“ platila malovaným vajíčkem a někde barevnou
stuhou, kterou uvázala na pomlázku.
Zvláště bohatě odměněný byl první koledník, který přinášel do domu štěstí. Jeho
pomlázkou hospodyně šlehaly ve chlévě dobytek, aby se omladil.
Pomlázkové právo
Pro chlapce začíná o půlnoci z neděle na pondělí a v pondělí odpoledne je to
už „ženské pomlázkové právo“, kdy ženy a dívky mohou oplácet šleháním zelenými
pruty či upletenou pomlázkou anebo poléváním vodou.
Význam tradice
Na jaře, v době, kdy se probouzí nový život, se symbolem života staly
některé stromy, u nichž se nejdříve probouzí míza. Jsou to bříza a všechny druhy
jívy včetně vrby. Kult vrbového splétání proutků v pomlázky se dochoval do
dnešní doby. Znásobením spletených proutků má vrba předat životadárnou sílu
tomu, kdo je jí šlehnut.
Odměna koledníkům
V minulosti chodila na koledu především mládež a svobodná chasa. Odměnou jim
byla vajíčka, kterých bylo oproti dnešní době mnohem více. S vajíčky nebo o
vajíčka se potom hrály různé hry. Tato společenská část Velikonoc se odehrávala
až v odpoledních hodinách.
Časy, kdy hlavní odměnou koledníkům byla výhradně vajíčka, skončily asi před 50
lety. Nová doba přinesla i jiné zvyky: pestřejší velikonoční stůl, bohatší
koleda a také alkohol.
Beránek
Podle Bible byl obřadním pokrmem Židů před jejich odchodem z Egypta. Jako symbol
čisté oběti je beránek předobrazem křesťanských Velikonoc a podobenstvím
Spasitele.
Zajíček
V Bibli je zobrazován jako stvoření „maličké na Zemi, ale moudřejší nad mudrce“.
Je symbolem chudoby, skromnosti a pokory, a také sebeobětování se pro druhé.
Zvyk, že velikonoční zajíček přináší čokoládová vajíčka, k nám přišel z Německa.
K tomuto symbolu se váže pohanská pověst:
Bohyně Ostara, který každým rokem vkládá do země nové sémě, pověřila zajíce,
který má dlouhé nohy, a proto dobře a rychle běhá, a dlouhé uši, a proto umí
naslouchat, aby jí přinesl ze vzdálené země nová semena.
Hlavním důvodem, proč byl tímto úkolem pověřen právě zajíc, je však to, že se
zajíc dokáže obětovat pro druhé. Když ho např. honí pes a jsou dva zajíci, matou
psa tím, že se střídají v běhu (jeden běží, druhý odpočívá). Často také matka
zaječice odláká pozornost psa, aby zachránila mladé (sebeobětuje se).
Vajíčko
Vajíčko je nejstarší symbol plodnosti, úrody, nového, stále se opakujícího
života a vzkříšení. Bylo nalezeno už v hrobech z doby kamenné, v Egyptě jsou o
něm zmínky v hieroglyfech v pyramidách. Skořápky obarvených vajec byly objeveny
také u nás na slovanském pohřebišti u Velkých Hostěrádek na jižní Moravě,
procházejícího z 11. století našeho letopočtu.
Vajíčko je o Velikonocích odměnou koledníkům, darem a předmětem zdobení.
Zvláštní postavení má vejce červené, které je patrně prvním z typu kraslic.
Červená barva byla nejoblíbenější. Slované mají pro tuto barvu výraz „krasnaja“,
odtud zřejmě vznikl název „kraslice“. Některé prameny však uvádějí, že název
vznikl od slova „krásniti“ či „krásliti“. Vejci se již v dávných dobách
přisuzovaly magické vlastnosti.
Plodivá síla vajíčka měla být umocňována ornamenty a barvením, zejména barvami
života – zelenou (zeleň přírody), červenou (proudící krev a láska), žlutou
(barevnost slunce), hnědou a černou (temná země). V době křesťanství se vajíčka
začala malovat také barvou fialovou.
Ta vejce, která byla určena jako dar za pomlázku, se nevařila, protože by tím
prý ztratila kouzelnou moc. Vařila se pouze tak, která měla být snědena.
Vajíčka se dávala koledníkům, ale také se používala při rituálech prováděných s
dobytkem a při zahajování polních prací, kdy vložena do jarních osetí měla
zajistit zdárný růst plodin a příchod léta, dále pak zdraví a plodnost dobytka.
Magické úkony s vejci
- při prvním vyhánění dobytka na pastvu obtáčel pastýř kolem stáda
vařené vejce, aby stádo drželo pohromadě a dobytek se nezatoulal
- vejce se koulelo po hřbetě krávy, aby byla silná
- vajíčko se kladlo do brázdy v poli, aby dalo bohatou úrody
- také se dávalo do hrobu mrtvým jako obětní dar
- kraslice byly tzv. „poslíčky lásky“, které dívky darovaly svým milým
Na Třebíčsku dostával chlapec za vyšlehání děvčete spletenými vrbovými proutky
tzv. „malovnu“. Byl to bílý, často vyšívaný šátek s kopou vařených vajíček, z
nichž jedno, „malovna“, vyjadřovalo zdobením vztah děvčete k chlapci. Toto
vajíčko bývalo vždy červené s vyrytým milostným veršováním ve spojených
rozmarýnových věnečcích. Objevil-li se na vajíčku věneček zubatý nebo koš,
značilo to, že chlapec je děvčeti nejspíše rodiči nucen.
Trik! Jak rozlišit vařené a syrové vejce: roztočit je prsty na stole. Syrové
vejce se bude líně kolébat, vařené se však bude rychle a dlouho točit.
Kniha: Velikonoce, Dagmar Šottnerová, nakladatelství Rubico
