Vánoční stůl našich předků

Názory na množství a složení vánočních pokrmů se v křesťanském světě v průběhu staletí různily. Jedni volali po střízlivosti oslav svátku Narození Páně a doporučovali chudá a postní jídla, druzí se přikláněli k oslavám štědrosti Štědrého večera za prohýbajícím se stolem a plným džbánkem.

Z pohanských dob v povědomí mnoha dobrých věřících přetrvávala vzpomínka na veselé a syté oslavy zimního slunovratu, které si dopřávali jejich předkové. Štědrovečerní večeře, v souladu s „pohanskými“ zvyky, mívala charakter novoročních oslav. Na stole nesmělo chybět maso, bezmasá jídla se téměř nepodávala. Zákazy církve a přísný postih „služebníků ďábla“ nakonec „pohanský“ štědrovečerní jídelníček značně omezily; přispěl k tomu nepochybně i neutěšený stav hospodářství v českých zemích v důsledku válek a neúrody.

Přes všechny změny však u nás zůstal zachován obyčej, aby „lidem i dobytku v tento večer byla projevována štědrost“. Podle nepsaného zvyku mělo být o Štědrém dnu na stole devět pokrmů.
Jako první se většinou podávaly oplatky s medem, česnekem nebo ovocem či bylinkami. Polévka byla sytá, zasmažená, dochucená sušenými houbami.
K oblíbeným jídlům patřil kuba z krupek, připravovaný buď s uzeným masem nebo hřiby modráky a česnekem. Nesměla chybět kaše, ať už uvařená z jáhel, prosa, krupice nebo hrachu. Pletené vánočky, jejichž příprava snad kdysi souvisela s jedním ze slunečních mýtů, podle něhož je třeba o zimním slunovratu spoutat slunce, aby nadobro nezmizelo, jsou tradiční součástí večerní hostiny i v současnosti.
Jen pro zajímavost a pěkné názvy uveďme další štědrovečerní jídla našich předků: hubník, jahelník, kapr na černo či modro, kuba, muzika, peciválky, povidlová omáčka, pučálka, domácí přítel, medáky, švestkový salám, zázvorky...

Zdroj: Vánoce v české literatuře