Částečně to je dáno biologicky, ale velkou roli zde hraje naše výchova a kultura, která ještě stále tlačí muže do pozice, aby své pocity nedávali najevo, kdežto dívkám je neodpírá. Tyto konvence zákonitě vedou k tomu, že ženy se svými pocity mají snadnější kontakt a pocity je provázejí prakticky ve všech oblastech jejich života.

A nejinak je tomu i v sexu. V rámci své praxe jsem měla možnost hovořit s mnoha muži, a kdybych to měla popsat hodně zjednodušeně, vždy mě velice překvapuje, jak jejich chuť na milování – z mého pohledu – mnohdy méně souvisí s tím, co se ve vztahu právě děje. I pokud zrovna proběhla nějaká hádka, nedorozumění, osočení, výčitka – když najednou přijdou myšlenky na sex, jako kdyby se od toho dokázali odpojit a doslova se „přepnout“. Jistě se mnou teď mnozí muži nesouhlasí, protože toto není fenomén platný bez výjimky u každého, ale jiní mi možná naopak dají zapravdu – jak dojde na milování, předchozí konflikty v tomto světle najednou ztrácejí na významu.

Oproti tomu ženy (opět to ale nelze zevšeobecňovat) často fungují obráceně. Některé z krátkodobého hlediska – poté, co došlo k ostřejší výměně, nedorozumění, pocitům ublížení atd., nemají na sex ani pomyšlení, a už vůbec nechápou, jak by se dal použít k „usmíření“. U jiných to platí více z hlediska dlouhodobého. Pokud nedojde k vysvětlení stanovisek, pokud si partneři nesdělí, co kdo a jak myslel, nenastane pročištění a uvolnění atmosféry, ale konflikt se tak nějak přejde a nevyřeší, zůstane „pod kobercem“. Dokud je nedorozumění málo, vzájemná přitažlivost je překoná. Ale jakmile neshody přerostou určitou míru, začnou mezi partnery působit jako bariéra. Z mé zkušenosti tuto bariéru vnímají spíše ženy, a právě to je často skutečnou příčinou, proč je „bolí hlava“.

Samozřejmě ji ale můžou vnímat i muži, nebo oba dva v páru. Navíc někdy zúčastněným není příliš jasné, co to vlastně vnímají. Může to mít podobu jen jakéhosi neurčitého pocitu, že si od toho druhého raději chtějí držet odstup… Možná proto, že nevyjasněné výměny názorů, ke kterým mezi nimi v minulosti došlo, mohly mít negativní vliv na důvěru, otevřenost. A milování je samozřejmě moment, kdy si toho druhého pouštíme velice k tělu, kdy se mu otvíráme – a pokud se od něj třeba obáváme zranění, zcela přirozeně se právě milování budeme vyhýbat.

Nevyjasněné konflikty mohou také vést k pocitům hněvu vůči partnerovi, k pohrdání tím, jaký je, „jak jen může takhle přemýšlet“, „jak jen se může takhle na něco dívat“… variant je spousta. Průběh a účinek však mívají podobný. Pokud tyto pocity necháme, aby se v nás nahromadily, dříve nebo později přerostou a někde se projeví. A jednou z oblastí může být právě sex. A pak – i když ho oba vlastně chceme – nějak už v našem životě nemá místo…

Máte-li pocit, že obdobně to funguje u vás doma a už vám taková situace nevyhovuje, můžete zkusit začít se svým partnerem/partnerkou hovořit. Ptejte se ho nebo jí na názor a nechte ho nebo ji říct vše tak, jak to vidí. Naslouchejte mu nebo jí, a nepřesvědčujte, že to má vidět jinak jen proto, že z vašeho pohledu to jinak vypadá. Jste dva různí lidé, a proto máte různé názory, postoje, představy, očekávání. Někdy jsou možná odlišnější, než si vůbec dokážete představit. A přesto to neznamená nic divného, právě naopak.

Vzájemné naslouchání a respektování názoru druhého, byť nám na první pohled mnohdy může připadat absurdní či nelogický, a snaha toho druhého pochopit, porozumět tomu, co se vlastně snažil říct, a neodsuzovat ho či se mu nesmát, velice napomáhá vytvoření důvěrné atmosféry. Atmosféry, ve které se možná bude dařit i krásnému milování…

Mgr. Katarína Filasová

Zdroj: sexuálně.cz