Pašijový týden
Je to poslední týden před Velikonocemi.
Modré pondělí, Žluté úterý
V tyto dny se ve všech chalupách gruntovalo (uklízelo).
Škaredá středa
Tento den se nesměl nikdo na nikoho mračit, aby se nemračil po celý rok.
Zelený čtvrtek
Název dostal podle zelené barvy Olivové hory, kde začalo Kristovo utrpení.
V tento den bývá zvykem připravovat jídlo ze zelené zeleniny nebo bylin (špenát,
šťovík, mladá kopřiva apod.), aby byl člověk po celý rok zdráv. Zvyk měl poměrně
reálný základ. Na jaře je totiž nutné dostat do těla vitamíny a ty jsou obsaženy
právě v zelených jídlech. V křesťanských kostelech v tento den po ranním Gloria
zmlknou zvony („zavážou se“ provazy) a říká se, že odletěly do Říma. Dokonce i
dobytku se odebraly zvonce, aby nezvonil.
Až do Bílé soboty je zvonění nahrazováno hlukem klapaček, hrkaček, řehtaček,
ščekotek, valch a bukálů, s nimiž chlapci chodí po vsi ráno, v poledne a večer a
naposledy na Velký pátek ve 3 hodiny odpoledne. Poté vybírají za hrkání po
domech vejce a peníze, o které se podělí. Věřilo se, že tímto zvukem se vyžene z
domů všechno zlé, včetně hmyzu a myší usazených přes zimu v domech.
Na Moravě u Bučovic honil hrkače Jidáš. Byla to maškara s obráceným kožichem
chlupy nahoru a s beranicí na hlavě. V ruce měla plechovku na drátě a v ní
rozvařená povidla. Koho maškara chytila, toho pomazala husí peroutkou povidly,
kde se dalo. Hospodyně vstávaly časné ráno, zametly dům před východem slunce a
smetí odnesly za vesnici nebo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy.
I ostatní členové rodiny vstaly v tento den brzy, společně se pomodlili a omyli
se proti nemocem rosou.
Před uštknutím hadem, píchnutím vosou a sršněm ochraňoval zvyk posnídat před
východem slunce chléb s medem. Ten se také házel do studně, aby se v ní celý rok
držela voda.
Odpoledne bylo zakázáno pracovat a po západu slunce hospodář svěcenou vodou
vykropil dům a jeho okolí. Ke kropení použil věchýtek slámy, čímž chránil dům
před čarodějnicemi.
Typickým obyčejem bylo „honění Jidáše“. Chlapec, který se na sebe
dobrovolné vzal úděl Jidáše, byl obyčejně zrzavý. Symbolickým připomenutím
Poslední večeře Páně byl zvyk, kdy biskup a řeholní představení při mši umývali
nohy 12 starcům nebo řeholním bratřím, po obřadu je pohostili a obdarovali. Tak
činil i Kristus svým úředníkům – apoštolům. Kdo nechtěl mít nouzi, měl na Zelený
čtvrtek zacinkat kovovými penězi v kapse a ty se ho pak držely celý rok.
Velký pátek
Je to den ukřižování Krista, den hlubokého smutku, kdy se nekonaly mše a při
bohoslužbě v katolických kostelech se pouze zpívalo a četly se texty. Důležitým
momentem je odhalení a uctění kříže, strojení Božího hrobu.
Součásti tohoto obřadu se časem staly také Pašijové hry, které znázorňovaly
události posledních dní Kristova života a jeho zmrtvýchvstání. Jednodušším
způsobem se v pozdější době tyto hry hrály při obchůzkách na Bílou sobotu.
Podobně jako na Zelený čtvrtek, tak i v tento den se v některých krajích časně
ráno lidé omývali v potoce a tím se chránili před nemocemi. Někde chodili ze
stejných důvodů plavit dobytek.
Mladí chlapci mívali ze zvyku chodit se dokonce koupat a potápět, a přitom lovit
z vody oblázky, které potom zahodili. Věřilo se, že tento zvyk chránil před
bolestmi zubů. Dívky zase stíraly rosu z obilí, aby byly chráněny před žhnoucími
slunečními paprsky. Předení pašijových nití byl také poměrně rozšířený zvyk.
Ochranou proti uhranutí a zlými duchy bylo to, že člověk na sobě nosil nějaký
oděv zašitý právě těmito nitěmi předenými na Velký pátek. Košile, který byla
ušita z plátna utkaného v tento den, chránila majitele před bleskem.
Nesmělo se nic půjčovat z jiných domácností, protože tyto předměty mohly být
očarovány.
Nesmělo se prát prádlo, protože by se máčelo ne do vody, ale do Kristovy krve.
Také se věřilo, že jediný den v roce, kdy se země otvírá a vydává své podklady,
je právě Velký pátek, ale pouze na krátký čas. Takové místo se prý poznalo podle
modravého světýlka nebo kvetoucího kapradí. Člověk s sebou ovšem musel mít
magickou pomůcku – posvěcené vajíčko, kterým třikrát poklepal na zem či skálu, a
ta se měla otevřít. Vajíčko také zaručovalo, že se hledač pokladu vrátil zdravý
zpět. Nejvhodnější čas pro hledání pokladů byla prý doba, kdy kněz začal odříkat
Pašije. Jestliže se člověku nepodařilo vyjít z podzemí do soumraku, musel tam
bloudit po celý rok.
Původ tohoto zvyku není zcela jasný. V Bibli se však říká, že když Kristus
umíral, pukaly skály. Je možné, že právě toto si lidé spojili, ale jako podklady
země nejspíš měli na mysli zrno a možnost obživy.
Na Velký pátek bylo také zakázáno hýbat se zemí (orat, kopat, sázet apod.).
Projevovala se tím úcta k zemi – matce, která je v této době „samodruhá“. Odtud
pochází zvyk padat a klekat na zem, klanět se jí a líbat ji.
Bílá sobota
V mnohých krajích bývalo zvykem v tento den světit oheň před kostelem. Od
tohoto ohně se zapálila velká Velikonoční svíce (Paškál) a pomocí ní se oheň
přenesl do kostela. Bývalo zvykem, že se doma uhasila všechna ohniště. Před
kostelem hospodyně vložila polínko do ohniště, z něhož po posvěcení ohně knězem
odnesla domů žhnoucí oharek a doma od něho zažehla nový oheň.
Ohořelá polínka se v podobě kříže dávala kolem pole, aby dobře rodilo. Nebo se
tato ohořelá dřívka dávala v domácnostech za trám, aby stavení chránila před
požárem. K obřadům na Bílou sobotu patří vzkříšení (z Božího hrobu se vyzvedla
monstrance s Nejsvětější svátostí a Kristova socha nebo obraz). Sváteční průvod
s černými korouhvemi je nesl vesnicí.
Na Bílou sobotu se zvony vrací z Říma a opět se rozezní.
Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční)
Je to den zmrtvýchvstání Krista. Vrcholí velikonoční svátky, končí půst. V
kostele se provádělo svěcení pokrmů (beránek, mazanec, vejce, chleba, víno).
Posvěcené jídlo se jedno vestoje buď v kostele, venku pod širým nebem, nebo v
polích. Kousek z posvěceného jídla dostala i každá návštěva, zvěř, voda, sad,
aby byla hojnost ovoce, dobrá voda, plodnost zvěře apod.
Bývalo zvykem, že hospodář rozdělil při nedělním obědě vajíčko na tolik dílů,
kolik bylo členů rodiny. Kdo by v tomto roce zabloudil, měl si vzpomenout na to,
s kým jedl vejce, a našel by cestu domů.
Plachta, ve které se jídlo ke svěcení nosilo, se později používala při setí
obilí. Nepsaným zákazem v tento den byly některé práce, např. nesmělo se
zametat, stlát lůžkoviny, vynášet hnůj z chléva, mýt nádobí, šít nebo čistit
boty. Na Novojičínsku o Velikonoční neděli rodiče chystají dětem drobné dárky do
zahrady, za okno nebo na pole. Děti je hledají. Říká se, že jim dárky přinesl
„škovránek“ (skřivánek).
Velikonoční pondělí
K tomuto dni se žádné důležité liturgické úkony nevážou, a to významnější je
z hlediska zvyků.
České Velikonoce charakterizuje živá tradice – „velikonoční pomlázka“. Je to
obyčej, kdy chlapci obcházejí domy s pomlázkou spletenou z vrbového proutí a
zdobenou stuhami. Pomlázka je symbol předávání síly, zdraví a svěžesti
(omlazení). Šlehány jsou dívky a ženy, aby byl zdravé, veselé a pilné. Odměnou
za pomlázku jsou malovaná vajíčka.
