Máte potíže s hledáním partnera, těžko se seznamujete?

Delší dobu se cítíte osaměle, každý okolo vás někoho má, jen vy ne a ne si nalézt partnera?



Téměř až do maturity jsem měla pocit, že mi v životě vlastně nic neschází. Doma byla pohoda, nepamatuji, že by se naši někdy pohádali.
Nikdy mě nedrželi nějak zkrátka, také neměli proč. Někomu by možná náš život připadal poněkud stereotypní, já však považuji své dětství a počátek dospívání za něco, co bych časem ráda dopřála i svým dětem. Pokud budu mít ale komu. Naše rodina držela vždy hodně pospolu. Těšívala jsem se na večerní popovídání i na ty víkendy na chatě. Měla jsem tam spoustu přátel. Kdybych se někdy přece jen mohla cítit osaměle, vždycky tu ještě byli rodiče a moje sestra – dvojče. Škola mi šla celkem snadno, alespoň mi tak zbýval čas na koníčky. Četba, klavír, v zimě hory, po zbytek roku zahrádka… Kolem maturity se najednou začalo vše nějak strašně rychle měnit. Pořád jsem byla ještě ta „bezva holka do party“, jen té party se nějak nedostávalo. Kamarádi se rozprchli po světě, spolužačky postupně povdávaly a mně zůstávaly snad pouze ty knížky, klavír a zahrádka. Ani na hory už se mi samotné nějak nechtělo. Před rokem se vdala i moje sestra. Tam někde nastal asi definitivní zlom. Osm hodin denně v práci (hospodářka školní jídelny – jak vznešené povolání pro ekonomku!), pak většinou sama doma. Sestra se odstěhovala za manželem, rodiče jsou již v důchodu, v dubnu se přesunou na chatu a vracejí se až s prvním sněhem. Dříve jsem za nimi jezdila poměrně často, teď už mne nebaví ani to. Na co také? Poslouchat řeči sousedů, kdy že už se konečně provdám, to mohu přece klidně i v Praze. Prý jsem nějaká divná, snad mi žádnej mužskej není dost dobrej. Kdyby jen věděli, jak málo by mi stačilo! Kde ho mám ale hledat? Po vinárnách či diskotékách, nebo v práci? Už se vidím – jediný muž je tam školník. Čiperný důchodce, přesluhuje snad už od Marie Terezie. Když přece jen tu a tam nějakého zajímavého muže náhodou potkám, chovám se jak husa pitomá. Koktám, určitě jsem rudá až za ušima. Párkrát jsem zkusila odpovědět i na inzerát. A výsledek? Jedním slovem fiasko. Buď je to na první pohled podivín, nebo přijde opět to moje koktání, nevím, kam s rukama, o čem mluvit, jak se chovat. Teď už raději nezkouším ani to. Vysedávám u klavíru, někdy je mi tak smutno, že bych bez problémů probrečela celý večer. Uléhám sama, vstávám sama, jsem sama. Opuštěný pes se nemůže cítit osamělejší než já.
Blanka, 25 let, Praha


S pocity osamění se alespoň tu a tam potýká téměř každý. Někdy odezní velice rychle, jindy nás mohou nepěkně potrápit. Podobně osaměle se můžeme cítit dokonce i ve vztahu, v manželství, vedle partnera… Přes to však jde o trochu jiný typ trápení. Ještě se k němu časem v našem povídání dostaneme. Pocit samoty spojený s nesnázemi při navazování vztahů je přece jen o něčem jiném. Pokud potkal zrovna vás, přestaňte se snažit o rychlou změnu. Zatím se alespoň neuzavírejte doma. Můžete-li, udržujte vztahy s přáteli, nebojte se, že jim budete „na obtíž“. Pohybujte se víc mezi lidmi, na pustém ostrově partnera naleznete opravdu jen velice obtížně. Ani vaší kuchyní jen tak náhodou se zřejmě špacírovat nebude. Zároveň zvažte své nároky. Budou-li příliš vysoké, těžko jim někdo dostojí. Pokud však slevíte až příliš, seznámíte se sice snáze, ale je otázka, jak dlouho vás bude takový vztah uspokojovat. Řada poradenských klientů, jejichž vztah vznikal jako náplast na pocit samoty, by mohla vyprávět! Chcete návod, jak se seznámit, jak dokázat „toho druhého“ zaujmout a upoutat? Kdybychom znali nějaký univerzálně platný, ponechali bychom si jej raději pro sebe a založili si na něm dobře prosperující živnost. S rezervou přijměte tedy několik námětů bez záruky. Jste-li žena, pak vězte, že téměř každý muž je živočich v podstatě značně plachý. Přímý útok jej může spíše vystrašit. Málokterý tvor je však zároveň tak ješitný. Pokud dokážete právě na tuto strunu dovedně zahrát, je pravděpodobnost úspěchu poměrně značná. Můžete na něj chvilku jen tak obdivně zírat. Bystřejší z mužů (a jsou prý i tací) časem pochopí, že vás něčím zaujal. Můžete jej také požádat o pomoc s něčím, s čím si vy sama údajně nevíte rady. Který muž by druhého rád nepoučil? Zvláště je-li tím druhým žena. Jen pozor! Je třeba zvolit něco, s čím je schopen pohnout, jinak si bude připadat jak trouba. Dávejte mu najevo uznání, obdiv. Máteli pocit, že jej není zač obdivovat, pečlivě zapátrejte. To by v tom byl čert, abyste na něco nepřišla! Třeba alespoň na to, že tak krásně pravidelně dýchá. Můžete také předstírat blíže nedefinované ohrožení a uchýlit se pod jeho ochranná křídla. Pak se i ten nejslabší mužíček cítí najednou jako chlap s velkým CH. Pro mnohého muže je obdiv cosi jako droga. Pokud zjistí, že mu ji jste ochotna poskytovat, sám se už vynasnaží, abyste měla příležitost. Bude mu dobře ve vaší blízkosti, mnohý se dokonce i rozhoupe k tomu, aby ji sám vyhledával; ti pohodlnější ji alespoň neodmítnou. Když však objekt vašeho snažení „nezabere“, je lépe hledat raději jinde. Razantnějším přístupem byste jej pravděpodobně pouze vyplašila. Přátelská herda do zad, doprovázená vámi pronesenou oznamovací větou, že spolu teď budete chodit a časem se vezmete, zapůsobí v žádoucím směru opravdu jen málokdy. Muž je tvor sice docela úspěšně domestikovaný a při vlídném zacházení, dobrém krmení a v útulném příbytku se dá celkem snadno ochočit, násilím s ním však zpravidla moc nepořídíte. I muži však mohou mít při seznamování problémy. Pokud se to tý ká právě vás, pokuste se vyjít z toho, že žena potřebuje především vnímat váš zájem. Zájem o to, co říká, co prožívá, jak se cítí. Její pocity je třeba brát vážně, nezlehčovat je. Úspěšnější v seznamování bývají muži nadaní uměním naslouchat než ti, co pouze melou a melou. Trocha galantní dvornosti také neuškodí. Přidržíte-li ženě dveře, nabídnete-li jí pomoc ve chvíli, kdy sama vláčí těžký náklad, pak (alespoň v na šich podmínkách) stále ještě neriskujete osočení ze sexuálního harašení. Jistě nic nezkazíte, pokud si alespoň v přestupných letech vzpomenete na její svátek, narozeniny, sv. Valentýna apod. Ani květinou ji neurazíte, věnec se stuhou však asi nebude to pravé ořechové.
Obtíže v seznamování mohou být dány faktory objektivními, či subjektivními. Převažují-li první z nich, výrazně omezující šanci na seznámení v běžném životě, pak je na místě uvažovat i o tzv. náhradních formách (inzerce, agentury, internet, seznamovací dovolené, taneční, výlety). Objektivní potíže vznikají všude tam, kde v našem okolí vhodní partneři prostě nejsou. V takové situaci se může ocitnout rozvedená žena s malými dětmi stejně dobře jako např. svobodná pětatřicetiletá vysokoškolačka kdesi na malém městě. Mohou sem patřit také ti, kdo trpí nějakou závažnější smyslovou či tělesnou vadou. Podobné formy seznamování však raději považujte pouze za jakousi nezávaznou hru. Nabídnou první kontakt, ale nezaručí úspěch hned napoprvé. Neberte vždy vše až tak smrtelně vážně, raději pokoušejte osud opakovaně. Několik prvních nezdarů si prožije téměř každý, s počtem pokusů přece jen roste šance na úspěch. Zároveň však raději nic nepředstírejte. Jinak se vám může stát něco podobného jako dvojici, která více než deset let pravidelně trpívala na koncertech vážné hudby. Na počátku byla bezděčná zlomyslnost někdejšího ROH. Náš nebohý hrdina obdržel tehdy za odměnu dva lístky na Pražské jaro. Shodou okolností zrovna v době, kdy vrcholila jeho inzertně seznamovací kampaň. Pozval tedy jednu z adeptek seznámení na úvodní koncert. Oba (jak se později ukázalo), totální hudební hlušci, rukou společnou a nedílnou předstírali téměř svaté nadšení. Pravda, tu a tam vyděsili dirigenta svým potleskem v dramatické pauze symfonické básně, jinak však žili léta v přesvědčení, že ten druhý je pravý hudební fajnšmekr. Oběma by ten blud vydržel snad dodnes, nebýt jedné hádky, kdy se náš smutný hrdina zmohl na výrok: „A na ty tvý koncerty už taky chodit nebudu.“ „Jaký mý koncerty, to já tam trpím kvůli tobě!“ odpověděla jeho drahá polovička rázně. Společná úleva nad poznáním, že již opravdu nebudou muset předstírat nadšení v koncertních sálech, vedla tentokrát k neuvěřitelně rychlému usmíření.
Převažují-li spíše subjektivní faktory, pak ani náhradní formy seznamování nepomohou. Někomu chybějí příslušné dovednosti, jiný má přílišné zábrany se o seznámení alespoň pokusit. Bez pochopení jejich kořenů a bez osvojení vhodných dovedností bude asi každý pokus odsouzen předem k nezdaru. Pak pomůže spíše kontakt s psychologem, nejlépe v rodinné poradně.



Zapamatujte si:
- Nesnažte se o rychlou změnu za každou cenu.
- Udržujte kontakty s přáteli, pohybujte se více mezi lidmi.
- Zvažte své nároky.
 

Manželská a rodinná trápení
Autor: Petr Šmolka, Jan Mach
ISBN: 978-80-7367-448-9
Počet stran: 192
Vazba:
Cena: 239,- Kč