Koktejlové šaty a „malé černé“
Jaký je v tom vlastně rozdíl?
Obléct se do gala přináší vzrušení, ale doba nám připravuje jen málo
příležitostí, abychom opravdu užily velké večerní šaty. Kdo chodí pravidelně na
luxusní plesy, bály a vládní recepce?
Většina událostí, „nás normálních lidí“, volá po krátkých večerních šatech,
které dokonale splní požadavky elegantních večírků, divadelních a operních
představení i slavnostních vernisáží. Proto ženy raději investují do
všestranných malých černých a koktejlových šatů než do ohromujících, mohutných
rób, kterou na sebe vezmou jednou za deset let.
Dobře ušité malé černé představují prototyp nadčasové elegance a není divu, že
se drží na špičce už osm desetiletí. První
vlašťovkou
s délkou pod kolena vytvořila Gabrielle Chanelová (známá jako „Coco“) v roce
1926. Model jasně odrážel duch doby, v níž se zrodil, neboť 20. léta byla léta
revolučních proměn dámského odívání a odkázala nám spoustu dosud moderních
prvků. Změny tehdy zasáhly rovněž oblast večerní róby. V porovnání s obrovskými
dlouhými kreacemi byly malé černé provokativně hladké a prosté ozdob. Americký
časopis Vogue je nazval „fordem“ říše šatů, protože výtvory Fordovy automobilky
platily ve 20.letech za nejmodernější a přiblížily dříve luxusní záležitost
lidovým masám.
Stejně jako řadě novinek trvalo i malým černým nějakou chvíli, než ve světě módy
zdomácněly. Zářily v 50. a 60. letech, kdy dostaly novou tvář a dočkaly se
skutečného květu – jakmile oblékly Audrey Hepburnovou pro vybrané scény filmu
Snídaně u Tiffanyho, pro řadu žen se staly ideálem dámského šatníku. Mezitím se
stálice salonu Chanel chopili další tvůrcové, aby ji přizpůsobili k vlastnímu
obrazu, takže mnohým uniklo, že o vytvoření filmového kostýmu požádal Audrey
Hepburnová svého nejoblíbenějšího krejčího Huberta de Givenchy. Malé
černé dodnes zůstávají pro módní návrháře lákavým tématem a každou sezónu se
objevují na molech coby ukázka nadčasové klasiky.
Zatímco malé černé zastupují modernu 20. let, v koktejlových šatech se zrcadlí
zalíbení v přepychu provázející 50. léta. V roce 1948 dostal Christian Dior
jednoduchá a účinný nápad a předvedl modely s hlubokým výstřihem, s ramínky či
bez ramínek, sukní dlouhou do poloviny lýtek a doplněné kabátkem neboli krátkým
paletem, v nichž se snoubily požadavky večerních a odpoledních šatů. Tak se Dior
stal uznávaným otcem koktejlových šatů, které dámám pomohly vyřešit problém
ideálního společenského oblečení – skvěle posloužily v odpoledních chvílích
zábavy a na znak přechodu ze dne do noci stačilo bez jakéhokoli převlékání pouze
odložit kabátek.
Zdroj foto: Quelle.cz