Inzulin: račte do pasti!

Hlavní roli v procesu přibírání a snižování hmotnosti hraje inzulin. Řídí zpracování tuků i jejich ukládání a má tak přímý vliv na to, jestli bude naše hmotnost klesat, nebo naopak stoupat. Je možné, že jste dosud pojem inzulin spojovali pouze s problémem diabetu.




Ovšem bílkovinný hormon inzulín je životně důležitý i pro zdravé lidi, protože s jeho pomocí je každá jednotlivá buňka v těle zásobována výživnými látkami. Zjednodušeně se dá říct, že inzulin rozděluje živiny získané z potravy všem tkáním, především pak svalům, a dopravuje je přímo do buněk.

Inzulín jako „otvírač dveří“

Většina tělních buněk (zejména svalových, jaterních a tukových) je na buněčné bláně (obal buňky) vybavena inzulinovými receptory. To jsou místa, na která si inzulin dokáže „sednout“, protože tvar inzulinu se k receptorům hodí.

Princip klíče a zámku

Obsazený receptor spustí signální řetězec. Buněčné jádro vytvoří transportéry, které transportním kanálkem v buněčné membráně přivádějí cytoplazmy glukózu (cukr), aminokyseliny (bílkoviny) a mastné kyseliny (tuky). Uvnitř buňky jsou tyto látky buď spotřebovány k získání energie nebo použity pro další stavbu tkáně.

Dál to nejde

Jakmile buňka získá potřebnou dávku živin, její buněčná blána se uzavře. Inzulinové receptory se stáhnou od buněčné blány do nitra buňky. V odborné praxi se to nazývá „down-regulation“. Buňka se tak chrání před nadbytečným přídělem cukru, pokud je v krvi jeho hladina vysoká. Buňka pak není na inzulin citlivá neboli je vůči inzulínu rezistentní.

Kam s cukrem?

Živiny jsou však v krvi obsaženy dál a spolu s inzulínem se nacházejí takříkajíc před zavřenými dveřmi. Co se bude dít? Totéž jako před hraničním přechodem: dojde k hromadění.
A takové hromadění v krvi může přetrvávat i několik hodin. Tělo na situaci reaguje tak, že zvýší produkci inzulinu, který do uzavřených buněk násilím vtlačí nahromaděné živiny.

Síla inzulinu

Aby se to vůbec podařilo, produkuje slinivka břišní dvojnásobné, trojnásobné, nebo dokonce čtyřnásobné množství inzulínu. Tento pochod je odborníky označován jako hyperinzulimenie. Tělu se tak podaří napěchovat malou část živin z krve ještě do buněk. Ale stále je tu ohromný zbytek, který nakonec inzulin „odklidí“ do tukové tkáně. Inzulin tedy vykrmuje tukové tkáně jako nouzové opatření.

Necitlivost vůči inzulinu jako trvalý stav

Neustálý přísun nevhodné potravy a hlavně nadměrné množství může mít za následek rezistenci vůči inzulinu. Může se to týkat těch, kteří se chronicky přejídají, mají proto nadváhu a hodnota jejich BMI je větší než 25.
V takovém případě se v krevním řečišti neustále pohybuje velké množství živin a dochází tak k jejich trvalému hromadění. Slinivka je nucena produkovat stále další inzulin, aby se mu povedlo některé ze zmíněných živin přece jen dostat do buněk.
také tělesné buňky jsou pak neustále naplněny živinami. Nakonec se inzulinové receptory natrvalo stáhnou a dochází k rezistenci vůči inzulinu.

Neblahé kombinace

Nejen ten, kdo se soustavně přejídá, ale také ten, kdo pravidelně kombinuje tučné uzeniny a mléčné výrobky s vysokým podílem tuku dohromady se sacharidy, tuky a bílkovinami (jako například dorty se šlehačkou, těstoviny se sýrem, salámovou pizzu nebo hamburgery), podněcuje po takovém požitku slinivku k nejvyššímu výkonu ve vylučování inzulinu.
K tomu se ještě přidává skutečnost, že volné mastné kyseliny, zejména nenasycené mastné kyseliny z živočišných tuků, působí na inzulínové receptory i zevnitř a cpou se také do transportních kanálků pro glukózu, což zase extrémně ztěžuje metabolismus cukrů a může dokonce vést až ke vzniku diabetu (cukrovky). Následkem je permanentní stav přebytku živin v krvi, protože receptory se uzavřely a žádné další živiny se do buněk nemohou dostávat. A právě tenhle přebytek je příčinou trvalého přebytek je příčinou trvalého onemocnění.

Nejhorší možnost

Pokud se ke špatné výživě ještě přidá i permanentní nedostatek pohybu, je už předem naprogramováno, co bude následovat: nadváha, která nejenže na kráse nepřidává, ale je také příčinou mnoha onemocnění. Dnes je už totiž jasně dokázáno, že řada onemocnění přímo souvisí s nadváhou. K pojmu metabolický syndrom se proto řadí následující choroby ze špatné výživy:
- ztučnění (steatóza, adipozita)
- cukrovka (diabetes melitus typ 2b)
- vysoký krevní tlak
- porucha metabolismu tuků
- zvýšení hodnot kyseliny močové (dna).

A jako kdyby tyto jmenované choroby nebyly samy o sobě dost hrozné, připojují se k nim další problémy: ztučňování a vápenatění stěn arterií (tepen), které se ještě zvyšuje vysokou hladinou inzulinu a vede k arterioskleróze přímo ohrožující život. Možným důsledkem pak může být třeba mrtvice, infarkt myokardu, uzávěry tepen v dolních končetinách nebo ledvinách.

Inzulinová past…

S pojmem inzulinová past jste se už jistě někdy setkali. Ale co to vlastně znamená? Je to jednoduché: Jak už jsme popisovali, inzulin při nadměrném přísunu živin neotevírá jen cestu do tukových tkání, kam se ukládají přebytečné živiny z krevního řečiště, ale při všem nadbytku dokonce na přibližně pět hodin uzavírá přístupové cesty, takže tuky, které byly vtlačeny do tukových tkání, tam pěkně zůstanou sedět. Kdo tedy ještě před uplynutím této pětihodinové lhůty začne opět jíst, prodlužuje dobu uzavření tukových buněk o dalších pět hodin.

… s nouzovým východem

Přesto existují tři hormony, které jsou schopny opět otevřít přístup do tukových buněk, a mohou proto působit proti účinku inzulinu:
- hormony pohybu: adrenalin a noradrenalin
- růstový hormon, aktivní pouze v noci. To jsou přímí protihráči inzulinu. Proto jsou nesmírně důležité pro ty, kteří si přejí redukovat svou hmotnost nebo si ji udržet. Přitom je to všechno opravdu jednoduché a nemá to vůbec nic společného s nějakými kouzly. Kdo si chce něco začít s těmito třemi „soupeři inzulinu“, musí dodržovat následující pravidla:
- Pravidlo 1: Všechna jídla je potřeba sestavovat tak, aby nevyvolávala zvýšenou inzulinovou reakci.
- Pravidlo 2: V souladu s biologickým rytmem látkové výměny je potřeba denně konzumovat tři pokrmy, které zasytí, a vzdát se svačin a kaloricky vydatných nápojů.
- Pravidlo 3: Hormony pohybu, schopné otevírat tukové buňky, je potřeba k činnosti podněcovat mírným pohybem.
- Pravidlo 4: Růstový hormon potřebuje k podpoře své činnosti správnou výživu, pohyb a dostatek spánku. Tím je pak umožněno spalování tukových zásob během spánku.
 

Kniha: Hubněte ve spánku, Detlef Pape, Rudolf Schwarz, Elmar Trunz-Calisi, Helmut Gillessen, nakladatelství IKAR