Hubnutí pomocí „magie hormonů“
Všichni živočichové a všechny rostliny se řídí přirozeným rytmem aktivity
(výkonná fáze) a spánku (regenerační fáze). Ve výkonné fázi během dne potřebuje
člověk metabolicky lehce využitelné sacharidy. Naproti tomu ve spánku a také při
vytrvalostním pohybu využívá převážně tuk z tukových zásob.
Tento rytmus je zvnějšku určován pravidelným střídáním světla a tmy i změnami
teploty a světelných podmínek daných střídáním ročních období. Pochody v lidském
těle se jim přizpůsobily svými „biologickými hodinami“ a probíhají ve všech
živých organismech na Zemi po stamiliony let ve stejném rytmu.
Individuální rytmy
Kromě tohoto vnějšího biologického rytmu existuje i celá řada vnitřních
biorytmů. Ty jsou rovněž ovlivňovány vnějšími podněty okolního světa, jak jsme
již uvedli.
Tak naše vnitřní hodiny například řídí dobu bdění a spánku, individuální
výkonnost, psychickou aktivitu a různé tělesné funkce, složité pochody látkové
výměny i regenerační a rozmnožovací procesy, které se aktivují stále nanovo.
Živočichy v zásadě rozlišujeme na aktivní ve dne a aktivní v noci, přičemž
člověk patří do skupiny aktivních ve dne. V dávných dobách to znamenalo:
- Člověk potřeboval denní světlo, aby našel potravu a rozeznal úlovek, aby se
mohl vyhnout nepříteli a orientovat se ve svém okolí.
- Lidské tělo využívá energii světla k rozpoznání procesům látkové výměny.
Například dostatečné ozáření slunečními paprsky umožňuje tvorbu aktivního
vitaminu D v kůži.
- Člověk přizpůsobil svou aktivní fázi světlu a tmu využívá ke spánku. Přitom
regeneruje svůj biosystém a odpočívá.
Vnitřní hodiny fungují…
Jakmile se večer začne stmívat, probíhá v oku měření zbývajícího denního světla.
Speciální zrakové buňky jsou přímo propojeny s našimi vnitřními hodinami.
„Kalibrují“ buňky podle odpovídajících světelných poměrů dne i ročního období.
Podle toho se ve 24 hodinovém rytmu přizpůsobují tělesné funkce podmínkám
vnějšího světa. Tento děj se nazývá cirkadiánní rytmus ( z latinského circum =
kolem, dokola; dies = den).
… v každé jednotlivé buňce
Každá ze 70 bilionů buněk našeho těla má své vlastní buněčné hodiny, které jsou
přizpůsobeny příslušného denní době pomočí časového centra v mozku a vlivem
hormonů. Jeden z nejdůležitějších hormonů, který řídí naše vnitřní hodiny, je
melantonin. Určitě jste o něm slyšeli v souvislosti s léčením poruch spánku nebo
s pásmovou nemocí, což je únava vznikající v důsledku překročení několika
časových pásem.
Centrála času v miniaturním formátu
Samotné centrum vnímání času je velké jenom jako zrnko rýže a skládá se z 10 000
specializovaných nervových buněk. Je umístěno nad překřížením očních nervů a má
nepřetržité spojení s epifýzou (šišinkou mozkovou), také velice důležitou pro
regulaci a koordinaci hormonálních funkcí.
A takhle to funguje
Takzvané hodinové geny produkují v nervových buňkách bílkovinu, která se v buňce
kontinuálně shromažďuje. Jestliže její koncentrace v buňkách dosáhne určité
hranice, produkce bílkoviny ustane a začíná její odbourávání. Ve chvíli, kdy je
koncentrace bílkoviny opět na dané nejnižší hranici, začne její výroba nanovo a
trvá do té doby, než je znovu dosaženo maximálního daného množství. Tento proces
se děje opakovaně každý den ve 24 hodinovém rytmu, takže buňky neustále vědí, v
jakém čase se nacházejí.
Důležité!
Používání alkoholu a nikotinu ve větším množství tělu nejenom škodí, ale obě
látky jsou přímými protihráči melantoninu. Proč tomu tak je? Zabraňují totiž
jeho tvorbě i uvolňování. Navíc velké množství alkoholu nebo nikotinu urychluje
látkovou výměnu, a tím negativně ovlivňuje její přirozený rytmus.
Kniha: Hubněte ve spánku, Detlef Pape, Rudolf Schwarz,
Elmar Trunz-Calisi, Helmut Gillessen, nakladatelství IKAR
