Aby pes nebyl pohromou pro vaši zahradu

Že pes na zahradu patří, o tom není pochyb. Ostatně stačí se projít po českých městech a vesnicích, abyste pro toto tvrzení našli dostatek důkazů. Ovšem jak vyřešit ono dilema: št·astný, svobodně pobíhající pes, či krásná a pečlivě upravená zahrada? Při troše šikovnosti, předvídavosti a trpělivosti si můžete užít obojí.




Možná si ani netroufáte přiznat, jak blahodárně na vaši psychiku působí čas strávený ve společnosti psa. Nadšený výraz čtyřnohého kamaráda bývá zpravidla tím prvním, co vás doma přivítá, bez ohledu na to, s jakou náladou jste odcházeli a v kolik hodin jste přišli. Psí oddanost je příslovečná a téměř všeodpouštějící. Jak se však vypořádat s faktem, že vᚠpes vzal na svá bedra navíc i péči o krásnou zahradu? Zde je několik užitečných a především účinných rad od kynologů i zahradníků.

Úskalí volného pohybu psa na zahradě
Mnohým majitelům zahrad doslova vyrývají vrásky na čele jejich psi – zahradníci, kteří jsou hotovou katastrofou nejen pro pěstěný trávník. Kromě vypálených skvrn od psích exkrementů bere tráva za své i v době plískanic a dešt·ů, kdy mohutné psí tlapy a drápy spolehlivě přeorávají půdní kryt. Za pár dní se tak podél plotu objevují udusané pěšinky, na nichž neroste absolutně nic, protože ani trávy tak velký nápor nevydrží. Stejně tak berou za své i konifery. Psi je s oblibou okusují, vyhrabávají a ty, co náhodou přežijí první útoky, dokonale spálí agresivní psí moč. Opravdový „psí zahradník“ se pak již ani nenamáhá hrabáním jámy v trávě, ale dá přednost upravenému záhonu se zeleninou, nejlépe pak s mrkví, kde to jde pochopitelně mnohem snadněji.

Jak zahradu připravit na psa
Zanechte však nářků a kritiky a uvědomte si, že právě pes je jednou z prvních překážek, na kterou narazí nezvaný host. Jak tedy skloubit přirozené chování zvířecích miláčků s pohodu navozujícím prostředím na zahradě? Ideální je počítat s volným pohybem psa po zahradě již ve fázi jejího zakládání. Předně vycházejte z faktu, že během dne i noci pes několikrát oběhne svůj revír – obvod pozemku. Mezi plotem a zelení proto nejlépe vydlážděte zhruba 50 cm široký chodníček. Vypáleným kruhům v trávě zabráníte tím, že psí exkrementy nenecháte v trávě rozložit, ale co nejdříve je odstraníte a inkriminované místo prolijete vodou. Totéž platí i v případě konifer, ovšem ošetření musí následovat bezprostředně. Potíže se značkováním močí částečně odstraníte i výsadbou pelyňku či brotanu. Již méně účinné jsou pak různé odpuzující spreje či granule. Velmi účinnou metodou je pak nabídnout psovi značkovací kameny. Poté, co vysledujete, ve kterých místech pes na zahradě značkuje svůj revír, umístíte na ně přiměřeně velké kameny, které vhodně zakomponujete do rázu své zahrady. Podobně lze využít i pařezy či dřevěné špalky. Většině problémů však spolehlivě zabráníte pravidelným venčením.

Řešením může být i kotec s výběhem
Nejspolehlivějším řešením je vybudovat psovi kotec o velikosti cca 8 m čtverečních. Kotec oplot·te dostatečně vysokým mřížkováním a zčásti zastřešte, aby do něho nepršelo, ale aby měl pes zároveň možnost pobývat v kotci na slunci. Celá plocha by měla být vybetonovaná, vydlážděná, případně opatřená dřevěnou podlahou,, aby čištění a údržba byly co nejjednodušší. Ponechávat část plochy hliněnou nebo písčitou se nedoporučuje vzhledem k hygienickým aspektům a vzhledem k tomu, že pes bude s největší pravděpodobností v tomto prostoru hrabat.
Do zastřešeného prostoru položte dřevěný rošt,aby měl pes možnost ležet ve výběhu, ale aby neprochladl od země. Samozřejmou součástí kotce je zateplená dřevěná bouda nejlépe s sklopitelnou střechou nebo přední stranou, jejíž vstupní otvor nesmí být nižší, než je výška psa. Bouda by měla být rozdělena na předsíň a ložnici, kterou byste měli psovi alespoň na zimu vhodně vystlat. Ani ten sebevětší kotec však psovi nenahradí volný pohyb, který je pro něho nezbytně nutný.

Řádným venčením předejdete většině problémů
Pokud psovi ráno a večer dopřejete alespoň půlhodinový volný pohyb a pes se tak dostatečně vyprázdní, odpadnou vám zbytečné problémy se psími exkrementy na zahradě. Volný pohyb ovšem neznamená obligátní procházku městem na vodítku, ale skutečný volný pohyb psa někde na louce či v polích za městem.
Psovi neuškodí ani občasné proběhnutí vedle kola. Většina psů také ráda plave, takže je můžete v létě vzít k řece či rybníku. Řádně vyběhaný pes pak přichází domů příjemně unavený a zdravě vyčerpaný a prospí většinu času, kdy jeho pán není doma, a na lumpárny mu zkrátka nezbude energie.

Dobře vychovaný pes zahradu neničí
Každý pes musí být vychován k tomu, aby se dokázal přizpůsobit prostředí, v němž žije. Správná výchova psa je nutná k tomu, aby mohl zaujmout své místo ve společnosti člověka a prožít plný a št·astný život. Není problém naučit psa chápat, která místa v zahradě jsou pro něho tabu a kde se může pohybovat, jak se mu zlíbí. Korunkou úspěchu při výchově pak bude, když ho naučíte chodit po pěšinkách mezi záhony, a ne jejich prostředkem. Než však začnete psa zvykat pohybu v zahradě, musí bezpečně zvládnout základní poslušnost. Až pak můžete začít s vlastním výcvikem. Pro začátek třeba opatřete záhony nízkými drátěnými plůtky, které působí jako ochrana proti psí návštěvě záhonu „z nedopatření“. Osvědčují se i malé myší pastičky rozmístěné na místech nejčastějších prohřešků.
Pes je tvor inteligentní, a tak je v jeho možnostech rychle se naučit tomu, co po něm pán chce. Pokud tedy začnete včas se správnou výchovou, dosáhnete kýženého cíle – vᚠpes se bude po zahradě pohybovat jako myslící tvor a nebude ji proměňovat v oraniště či smetiště.

Jak se bránit proti nezvaným hostům
Pokud máte problémy se psem ze sousedství, který má snahu se do vaší zahrady podhrabávat či lézt dírou v plotě, může vám pomoci výsadba trnitého živého plotu. Doslova neproniknutelnou bariéru vytváří např. hlohyně( Pyracantha ), která se snadno tvaruje a přes zimu ji navíc zdobí krásně žlutooranžové plody.¨
Škůdcem zahrady se ale mohou stát i polodivoké kočky. Typické je pro ně rozhrabávání záhonů, lámání rostlin nebo kálení na okrasné či užitkové rostliny. Existuje několik možností, jak případné nájezdy odvrátit. Mezi osvědčené patří několik plastových lahví s vodou položených mezi rostlinami v záhonech – kočky totiž nesnášejí jejich odlesky. Stejně tak odpudíte kočky mokrou půdou, nejlépe pak mulčem, který vlhko udržuje. A konečně kočky stejně jako psi nemají rády trnité keře.
 

Zdroj: Procházková, Radka; Novotná, Marcela; Rok v zahradě; MOTTO www.motto.cz , Praha, 2007